George Baker Olejoma vytvorený obraz, ručne maľovaný špeciálne len pre vás

Joseph Edward Southall – Život a Umelá Výprava

Joseph Edward Southall, narozený v Nottinghamu roku 1861, byl umělec vyčnívající z řad svého času. Nebyl to vášnivý inovátor hledající rozbití konvencí, ale věrný obnovitel – malíř, který se inspiroval počátky Renesance a zároveň nesl hluboké duchovní přesvědčení. Jeho životní příběh vypráví o nezlomné oddanosti temperové technice, ideálům Uměleckého řemesla a kvakerské víře – hodnotám sociální odpovědnosti a jednoduchosti. Jeho rodiče byli členy společnosti Přátelství, což ovlivnilo jeho výchovu a intelektuální vývoj již od počátku života. Jeho otcův smrtelný úraz v mladém věku vyústil v přesun s matkou do Edgbastonu, Birminghamu, kde žili blízko rodinných příbuzných. Tato změna prostředí položila základy jeho pozdějšího uměleckého působení a kontaktu s rozvíjející se intelektuální komunitou, která byla ovlivněná filozofiemi Johna Rusvina a dalších významných myslitelů doby. Rané vzdělání a Inspirace Umění Southall získal základní vzdělání na Ackworthské škole a Boothamské škole v Yorku, kde byl vyučován vodovými technikami Edwinem Moorem – bratrem známých umělců Alberta a Henryho Moora. Jeho zájem o výtvarné umění začal růst již ve věku sedmnácti let, kdy nastoupil do zaměstnání společnosti Martin & Chamberlain jako mladý knihovníka a získal praktické zkušenosti s architekturu. Zároveň však studoval malování večerním kurzem na Birminghamské škole umění, kde navštívil významné osobnosti Uměleckého řemesla – Edwarda Burne-Jonese a další předchůdce Uměleckého Řemesla. Jeho cestovatelská zkušenost v roce 1883 ho zasáhla zvlášť intenzivně: návštěva Bayeuxu, Rouen a Amiens rozbudila jeho zájem o historické detaily a řemeslnou dokonalost. Ale právě Itálie vykouzlila z něj skutečnou lásku – země bohatého uměleckého dědictví a inspirativních mistrů Renesance. Jeho třináctitýdenní pobyt v roce 1883 měl transformační účinek na jeho životní cestu. Tempera jako Umělá Technika Southall věřil, že tempera – médium vyžadující pečlivé plánování a přesné provedení – podporuje umělce k rozvážnému přístupu k tvorbě umění a odporuje spontánnosti a povrchnosti olejové malby. Jeho rozhodnutí zvolit temperu jako hlavní techniku bylo nejen estetickým výběrem, ale především filozofickou deklarací jeho hodnot. Inspirací pro něj byly především díla Johna Rusvina – filozofa Uměleckého Řemesla, který zdůrazňoval důležitost řemeslné dokonalosti a jednoduchosti ve výtvarném umění. Jeho osobní život byl poznamenán ztrátou otce v mladém věku, což vyústilo v přesun s matkou do Edgbastonu, Birminghamu, kde žili blízko rodinných příbuzných. Tento přesun prostředí ovlivnil jeho intelektuální vývoj a otevřel mu cestu kontaktu s rozvíjející se intelektuální komunitou, která byla ovlivněná filozofiemi Johna Rusvina a dalších významných myslitelů doby. Jeho zájem o výtvarné umění začal růst již ve věku sedmnácti let, kdy nastoupil do zaměstnání společnosti Martin & Chamberlain jako mladý knihovníka a získal praktické zkušenosti s architekturu. Zároveň však studoval malování večerním kurzem na Birminghamské škole umění, kde navštívil významné osobnosti Uměleckého Řemesla – Edwarda Burne-Jonese a další předchůdce Uměleckého Řemesla. Jeho cestovatelská zkušenost v roce 1883 ho zasáhla zvlášť intenzivně: návštěva Bayeuxu, Rouen a Amiens rozbudila jeho zájem o historické detaily a řemeslnou dokonalost. Birminghamská skupina Uměleckých Řemesel Southall se stal vůdcem Birminghamské skupiny umělců – posledním výstupem romantismu do oblasti vizuálního umění a důležitým článkem mezi pozdějšími Pre-Raphaelity a Symbolisty. Skupina odmítala průmyslovou produkci a toužila po integritu uměleckého života, což vyjadřovalo jeho hodnoty prostřednictvím tvorby umění. Jeho díla odrážela jeho kvakerské přesvědčení o rovnosti všech lidí a sociální odpovědnost – hodnoty Uměleckého Řemesla. Jeho estetické cítění bylo založeno na pozorování krásných věcí – domácího interiéru, venkovského kraje, obličejů pracujících lidí. Jeho dílo vyjadřovalo jeho osobní hodnoty a zároveň sociální kritiku společnosti doby.